Cech houslařů pražských

V průběhu 80. let minulého století přicházelo do houslařského atelieru Národního divadla na Anenském náměstí č. 2 v Praze několik mladých houslařů. Scházeli se tu ke konzultacím i k přátelskému posezení u černého piva od Malvazu či džbánku vína z Blatničky. Postupně přibývali další kolegové houslaři. Na kus řeči, zeptat se na materiál, pryskyřice, nářadí, houslařské postupy při opravách, receptury laků… všem byly dveře otevřeny. Okruh návštěvníků se stále rozrůstal a koncem 80. let již bylo v malé dílně těsno. Proto se tyto plodné diskuse a debaty jaksi samovolně přemístily do větších prostor některé oblíbené restaurace.

Po změnách roku 1989 přišel nápad založit si vlastní cech. V Praze sice houslařský cech nikdy nebyl, ale dle starých pramenů zde existoval cech muzikářů, převzali jsme od nich alespoň první artikul. Byly sepsány stanovy a v roce 1990 jsme se scházeli již jako cech. V roce 1991 jsme byli Ministerstvem vnitra ČR zaregistrováni, jako Cech houslařů pražských.

Cech houslařů pražských se řídí pravidly starobylých cechů, má své razítko a pečeť a jeho členové jsou oprávněni mít učně. Valné hromady se konají dvakrát do roka, na jaře a na podzim. Členové cechu si vzájemně vyměňují zkušenosti, hodnotí práci svých kolegů, informují se o novinkách v oboru i o tom, kde a jak získat nářadí, dřevo a další materiály pro stavbu nástroje. Kromě houslařů jsou členy cechu také kytaráři i stavitelé jiných strunných nástrojů, například viol da gamba a louten.

Členy cechu mohou být nejen Pražané, ale i zájemci z celé České republiky, Evropy a ostatního světa. Další podrobnosti o Cechu houslařů pražských lze vyčíst z jeho stanov.